Vítej v Jindřichově Hradci. Jak se tu zatím cítíš?
Dorazil jsem v neděli kolem třetí hodiny. A zatím je to fajn. Trochu jsem se prošel po městě, snažím se se vším seznámit. Ale všechno zatím v pohodě, je tu dobrá energie. Dobrý začátek.
V České republice jsi strávil několik sezón, jak jsi na tom s češtinou?
Celkem čtyři sezóny – nejdřív 2018/2019 v Kolíně a poslední tři jsem strávil v Děčíně. Rozumím prakticky všemu, ale souvisle mluvit nedokážu. Pracuju na tom. Učím se (říká česky).
Minulá sezóna pro tebe skončila předčasně vinou zranění. Jak jsi na tom teď?
Ano, ano, bohužel. Jsem na tom čím dál lépe, trénuji už prakticky naplno. Teď o víkendu v Opavě ještě hrát nebudu, ale další zápas už určitě. Stále je na čem pracovat – posílení té nohy, flexibilita. Ale jsem připravený. Mentálně jsem byl připravený mnohem dříve než fyzicky, ale to prostě k tomu zranění, které jsem měl, patří. Takže teď už se prostě jen těším, až budu moci dělat znovu to, co miluju - hrát.
Co bylo důvodem tvého rozhodnutí hrát v Jindřichově Hradci 1. ligu?
Je to pro mě skvělá příležitost. Být nejen hráčem, ale také jedním z trenérů tady v GBA. Až skončím s hraním chci se stát trenérem, takže příležitost jít nad rámec samotného hraní byl hlavní důvod, proč jsem se vrátil a proč zrovna sem. To, že můžu hrát, je také jeden z mých cílů, ale víc se soustředím na ten konečný cíl, tedy co bude po hráčské kariéře. Prostě se to zdálo jako skvělá příležitost. Být součástí toho všeho a být také blíž své rodině.
Jsi zdaleka nejzkušenějším hráčem na naší soupisce.
Jo, jo, kluci mi říkají „unc“ (strejdo).
No, minulý rok říkali Fešimu (Lukáš Feštr) „dědo“, takže...
Jo, já jsem vlastně starší než on, tak doufám, že na to nepřijdou, aby mi nezačali říkat stejně. Ale říkám si – hoši, až s vámi začnu hrát 1 na 1, tak u toho „strejdy“ a „dědy“ trochu změníte tón (směje se). Protože před zraněním jsem stále byl jeden z nejlepších hráčů v celé lize. Navíc to, že jsem v obklopení těch kluků, mi vrací takový ten mladistvý pocit. Ale stále jsem tu hlavně od toho, abych je formoval a učil je, jak být profesionály. Nějakým pošťuchováním se nenechám rozhodit.
První liga je v dost ohledech jiná než NBL. Myslíš, že je to pro tebe výzva? Věříš si?
Sice jsem v ní ještě nehrál, ale s týmy 1. ligy jsem se několikrát setkal. NBL byla také dost fyzická, zvlášť když hráči nastoupili proti mně. Takže na to jsem zvyklý a takhle jsem zvyklý hrát celý svůj život. Jsem agresivní hráč a mám rád fyzickou hru. Takže myslím, že pro mě to nebude problém. Naopak, myslím si, že pokud nemůžu hrát fyzicky a agresivně, nejsem tak užitečný. Takže se na to těším.
V nejvyšší soutěži jsi zaznamenal několik triple-doublů. Můžeme něco takového očekávat i v první lize?
Tak, možné je všechno (směje se). Neříkám, že tam prostě vlítnu a bude to, ale vzhledem k tomu, jak hraju, jak chci hrát a jak chci ty kluky a celý tým vést, je docela možné, že jich pár posbírám, zatímco budu tady. Bylo by to fajn.
Našemu týmu se výsledkově příliš nedaří a fanoušci k tobě teď budou vzhlížet jako k někomu, kdo Lions v tabulce posune výš..
No, od toho jsem tady. Abych pomohl přinést víc energie, víc zkušeností a víc lídrovství. Takže fanouškům jen – doufám, že mě přijmou. Jsem tu nový. Za mě – budu ukazovat svou vášeň pro hru, lídrovství na hřišti, mimo hřiště i ve městě. Nebojte se na mě promluvit, pozdravit, říct „ahoj“, „čau“, cokoliv. Jsem tomu otevřený. Chci šířit dobrou energii všude, kam přijdu. Věřím, že společně můžeme ten zbytek sezóny mít co nejlepší.
