Prozradíš nám, kam odcházíš? Jak se to celé seběhlo?
Odcházím na americkou univerzitu – Idaho state University. Julian Beťko mi při mém příchodu slíbil, že se bude snažit mi pomoct najít pro mě vhodnou univerzitu a tento slib dodržel. Už v létě jsem tuhle variantu řešil, ale v té době to nevyšlo. Ale před nějakými dvěma měsíci přišel s touhle nabídkou a že o mě mají velký zájem.
Na jednu stranu mě mrzí, že jdu teď uprostřed sezóny, ale další příležitost už možná nebude, takže do toho teď musím jít. V celém týmu mám podporu, to je pro mě důležité a moc si toho vážím.
Jsi tady od úvodu loňského roku, víceméně přesně před rokem jsme spolu dělali úvodní rozhovor.
Ano, minulý rok jsem se sem vrátil, abych se dostal zpět do formy. Na konci sezóny jsme tu s klukama měli skvělou partu, říkali jsme si, že by bylo fajn mít tady nejvyšší soutěž, že bychom si to spolu fakt rádi zahráli. Nakonec to dopadlo, NBL tu je a s trenéry jsme se dohodli, že bude dobré, když tu zůstanu i do další sezóny. Jsem rád, že to takhle dopadlo.
Takže cíl splněn? Cítíš, že ses do formy dostal a zlepšil se?
Určitě ano. Hlavně mi to celé ale pomohlo v jiných věcech – ze začátku této sezóny jsem nebyl hlavou v pohodě. Přijde mi, že celý život mi někdo vymetal cestičku, měl jsem všechno hrozně jednoduché a najednou sem přišlo několik hráčů, kteří byli lepší než já, nebyl jsem první volba do zápasů.. A tam mi došlo, že celý život to nebude tak jednoduché. Musel jsem si zpátky vybojovat minuty, důvěru od trenérů i spoluhráčů. Určitě mi to pomohlo v hodně věcech, u kterých jsem ani netušil, že potřebuji otevřít oči. Zároveň jsem byl na začátku sezóny znovu zraněný a i díky tomu jsem ztratil svoji pohodu, co jsem vždycky na hřišti měl. Nebylo lehké najednou naskočit do rozjetého týmu, ale postupně jsem se do toho dostával.
Jak hodnotíš dosavadní průběh sezóny z týmového pohledu? Několik zápasů jsme prohráli opravdu těšně, co nám chybí?
Myslím, že v těch zápasech bylo hodně aspektů. Za tu uplynulou dobu se střídala lepší a horší období, i v šatně, ale to se postupem času vyřešilo, s klukama jsme super parta. Řekl bych, že celá atmosféra i nějaká týmovost se hodně zlepšila v posledních zápasech, hraje se jinak, když i z lavičky je cítit podpora, v tom se i já musím zlepšit, protože jsem spíš ticho. Párkrát jsme to měli na podnose, velký náskok, ale stačí, aby vypnul jeden dva hráči a soupeř nás hned potrestá. Držíme spolu. Ale nedokážeme to dotáhnout do konce, což je škoda. Velká škoda.
Chtěl bych na závěr poděkovat všem v klubu, že mi umožnili tenhle odchod a že mi pomohli dostat se do takové formy, v jaké jsem. V neposlední řadě se musím rozloučit s fanoušky, protože byli vynikající a i přes nepříznivé postavení v tabulce nám drželi palce a chodili nás podporovat. Budu Jindřichův Hradec dál sledovat a fandit mu a věřím, že se do jeho dresu v budoucnu zase vrátím!
